Prince of Persia
V zemi pohádek tisíce a jedné noci
Princ šlape pouští, rukou si chrání obličej před létajícím pískem a huláká "Farah! Farah!" Je uprostřed písečné bouře, netuší, kudy se vydat a skončí v propasti. Ještě než se zvedne, spadne na něj sličná dívčina, on ji sleduje a pomůže ji z trablů, protože chudák holka je pronásledovaná vojáky. Abych to shrnul, princ s ní nakonec skončí v chrámu, kde její naštvaný tatík-král rozsekne něco na způsob stromu života, světem se začne šířit temnota a on tím vypomůže bohu temnoty, Ahrimanovi, který si, jak to ostatně záporáci dělají, činí nárok na svět.
Princ a Elikapp
Princ vlastně ani není princ, jen mu tak říkám. On je to ve skutečnosti jen takový dobrodruh, který cestuje po světě, s ženskou je maximálně na pár dní, živí se vykrádáním hrobek, kašle na jakékoliv bohy a vůbec je to takový hajzlík, který si všeho utahuje. A teď si nedělám srandu, vývojáři sice před vámi rozestírají vážný příběh, ale zároveň do něj zasazují hrdinu, kterému je ta celá věc vlastně ukradená a svět zachraňuje jen proto, že nemá co dělat a kam jít. Farah, oslík naložený zlatem, se mu v oné pouštní bouři ztratil, a tak teď vlastně jen zabíjí čas a doufá, že z toho něco kápne.
Naopak Elika je ta vážná, jež cítí jako svou povinnost svět vytáhnout z téhle šlamastiky. Po pár hodinách hraní se krásně vykreslí charakter obou postav a uvidíte v tom něco na způsob "rozumná medvědice a rozdivočelé medvídě". Princ si pořád ze všeho děla srandu, Elika ho napomíná, čas od času ho i solidně setře a vůbec, pokud budete přeskakovat dialogy a vyhýbat se možnosti s Elikou mluvit, přijdete o hodně.
Na ostří nože
Ubisoft dal dohromady titul, který je v prvé řadě o proplouvání herním světem. Zapomeňte na komplexní prostorové hádanky, ty jsou tady všeho všudy tři a jen u jedné z nich jsem se na chvíli zasekl. Stejně tak byly značně osekány souboje. Tedy, jejich počet, abych to uvedl na správnou míru.
Na druhou stranu, o to více práce si s nimi autoři dali. Vždy, když dojde ke střetu, se hra přepne do jakéhosi arénového módu a jste tu jen vy a Elika vs. nepřítel. Klíčem k úspěchu je formováni komb za pomoci Eliky, kdy se střídáte v útocích, skoro jako byste okolo nepřítele létali a, stejně jako všechno ostatní v Prince of Persia, vypadá to zatraceně dobře.
Bohužel to je opět velmi zjednodušené a trochu nenápadité. Až na jednu výjimku platí na všechny nepřátele stejná taktika, mačkáte jen dvě tři tlačítka. Například když po vás oponent vyrazí, hra vám předem řekne, abyste stiskli tlačítko pro blok. Jenomže... zase mi to ani nějak nevadilo. Každá bitka byla totiž fantastickou podívanou. Sice se opakovaly, ale na rozdíl od Assassin’s Creed, kde mě souboje vážně otravovaly, jsem si ty v Princovi užil. Není jich tolik, vypadají skvěle a ano, možná už trochu lenivím.